Dovolte, abych se vám představila: Jsem štěnice domácí, štěnice obecná, štěnice postelová, latinsky Cimex lectularius. Ještě je brzy, začínám obtěžovat až kolem druhé hodiny v noci, tak vám o sobě něco povím. Jak jste asi už zjistili, jsem noční tvor. Chodím vás kousat, když spíte.
Neobtěžuji vás dlouho, stačí mi pár minut, abych ukojila svůj hlad. Když se ze spaní pohnete, leknu se, přestanu sát a chvilku počkám. Poté svůj sosáček znovu zabořím o kousek vedle. A když máte nepokojný spánek, musím to několikrát zopakovat. Proto máte ráno několik štípanců vedle sebe. Říkáte tomu „řetízek“.
A proč to pociťujete až ráno? Kousnutí od štěnice obsahuje látku se složkou apyráza, která funguje jako slabé anestetikum a antikoagulant, abyste se zbytečně nebudili a já se mohla v klidu najíst. Po vydatném občerstvení se vracím zpět do svého úkrytu. Do roštů postele, nebo pokud má postel čelo, to mám nejradši. Nabývám jistoty, že mě tam jen tak neobjevíte. Ale nepohrdnu ani zadní stranou obrazů nebo nočního stolku. Ráda mám i vaše lišty na podlaze, občas i zásuvky a vypínače. A když nemám na výběr, klidně se schovám do švů matrace. Tam mě ale poměrně rychle objevíte.
Taky bych měla podotknout, že nechodím na návštěvu každou noc. Jsem už dospělá štěnice a stačí mi to jednou za tři až čtyři dny. To mladé štěnice (nymfy) to mají jinak. Jsou pořád hladové a chodí za vámi častěji. Možná bych měla prozradit, že nám štěnicím stačí jeden pohlavní styk a po celý zbytek života snášíme vajíčka. Třeba i tři až čtyři denně. Vajíčko štěnice se vylíhne za týden a pak vás jako dospělý jedinec obtěžuji asi rok, pokud mě tedy nezahubíte.
Po druhé světové válce se vám téměř podařilo nás, štěnice, vyhubit pomocí DDT. Naštěstí jste si tu látku sami zakázali a my jsme tady s vámi spokojeně dál. A jestlipak víte, jak dlouho už s vámi žijeme? Předpokládá se, že už od pravěku. Pocházíme z netopýrů, a když se první pralidé nastěhovali do jeskyní, prostě jsme se na ně adaptovali. Inu, i taková je evoluce.